Proč jsem se rozhodla pro citerku?
Dlouho jsem hledala nástroj vhodný pro nejmenší děti. Takový, který zní v poloze kompatibilní s rozsahem dětského hlasu, který je snadné zvládnout, aniž by dítě muselo dřít techniku a učit se noty – jednoduše, hledala jsem nástroj, na který budou moci i nejmenší děti hrát s minimální pomocí, rychle a dobře. A našla jsem citerku.
Důvodů, proč jsem se rozhodla pro nejmenší děti používat právě tento nástroj, je několik. Prvním z nich je to, že citerka je nástroj velmi jednoduchý na ovládnutí – díky systému karet se symboly se i malé dítě rychle dokáže naučit hrát připravené písně. Jednoduše jen brnká trsátkem nad vyznačenými puntíky, odlišujíc „krátké“ a „dlouhé“ tóny. Čtyřleté dítě tento princip pochopí během několika minut a pak již dokáže samostatně hrát. Nástroj tedy nevyžaduje ani znalost not, ani zvládnutí složité techniky, na kterou ještě nevyzrálá dětská motorika není připravena.
Druhým důvodem je to, že na rozdíl například od zobcové flétny, oblíbeného prvního nástroje, na který hrávají už předškolní děti, s citerkou může dítě zároveň zpívat, navíc se zde nabízí možnost vícehlasé hry, která může být využita později, až se dítě s nástrojem lépe sžije.
Třetím důvodem je velikost a váha nástroje. Citerku i malé dítě snadno unese, může si ji vzít s sebou celkem kamkoli, na návštěvu, k babičce nebo třeba do školky. Může na ni hrát, kdykoli má chuť, nepotřebuje k tomu pomoc dospělého (i když samozřejmě společná hra a zpěv jsou více než žádoucí) a snáz a rychleji tak získává ke svému nástroji vztah, který se pak může přenést na hudbu obecně.
Čtvrtým a asi nejdůležitějším důvodem je to, že citerka svým rozsahem pomáhá zdravému rozvoji dětského hlasu. Tato pasáž je trochu složitější na vysvětlení, proto ji pojmu šířeji.
Rozsah dětského hlasu
Když se dítě narodí, pláče okolo a1. Jak postupně roste, jeho hlasivky se protahují, což jeho hlasu dává možnost znít hlouběji. Protože s nimi ale neustále „pracuje“ (mluvit ještě neumí), je obvyklé, že si „zpívá“, brouká nejen níž, ale také výš – okolo prvního roku bývá schopno vydávat zvuky v rozsahu f1-e2. Zatím nijak neovládá jejich výšku, vše je intuitivní, neřízené. Dítě je ale schopno i zvuků mnohem vyšších – sedněte si někdy do čekárny s takto starými dětmi a poslouchejte. Pištění a výskání může někdy znít velmi vysoko, a přitom je to zvuk naprosto přirozený, uvolněný, nedeformovaný.
Okolo druhého roku je šikovnější dítě již schopno napodobovat jednoduché lidové písničky bez textu nebo s textem deformovaným – podle stupně vývoje řeči, což je velmi individuální, a to v rozsahu f1-c2.
Pokud má dítě možnost přirozeného vývoje, je jeho rozsah v předškolním věku cca d1-e2. V této době se ale nejvíc projevuje, jestli se s dítětem doma zpívá (rodiče, prarodiče…) nebo ne, případně jak vysoko. Pro neškoleného dospělého člověka je nejpříjemnější zpívat ve své mluvní poloze (kolem c1, d1), což bývá pro děti velmi hluboko. Některé děti se výšce hlasu rodičů přizpůsobí tím, že s nimi zpívají unisono, jen o oktávu výš, čímž si zachovávají schopnost používat svůj hlas i ve výškách. Jiné děti se ale „drží“ zpívané předlohy a snaží se zpívat stejně hluboko jako rodič, což jim zpočátku nejde, takže zní falešně (zpívají výš než rodič, ale ne o dost). Po čase však pružnost a uvolněnost hlasivek vycvičí natolik, že zpívají poměrně čistě i hluboko. Bohužel ale pokud nepoužívají svůj hlas i v původní vyšší poloze, zapomenou jejich svaly, jak se natahovaly a jak pružily v předchozí době, čímž dítě „ztratí“ svůj původní rozsah do výšky (a pak ho musí znovu objevovat a učit se napínat svaly kolem hlasivek). Dá se to přirovnat k situaci, kdy máme ruku v sádře, na určitou dobu úplně přestaneme používat některé svaly a pak je musíme pracně rozcvičovat. S tímto problémem se bohužel někdy setkáváme nejen u dětí, které se snažily napodobit hlubší zpěv svých rodičů či prarodičů, ale i u těch, které tento návyk získaly v mateřských školách.
Dostáváme se k dětem školního věku. Pokud učitelky na 1. stupni ZŠ znají a respektují dětský rozsah, zpívají s dětmi mezi c1 a d2. (Schopnosti některých dětí v tomto věku jsou ale i mnohem větší – a-a2.) Bohužel průměr třídy už v této době nejčastěji zní v intervalu a-f1, čemuž se většina učitelů přizpůsobí. Často se také kritizuje příliš hluboký akordický doprovod písní, které učitelé neumí nebo nechtějí transponovat výš. Dětské hlásky se stejně jako ženské dělí obecně na soprán (nejvyšší), mezzosoprán (střední) a alt (hluboký). Ideální by proto bylo, kdyby každou píseň učitelé zpívali s dětmi několikrát za sebou v různých výškách, nejlépe v F dur nebo E dur – podle rozsahu – a pobízeli děti k tomu, aby si zkoušely zpívat i tam, kde „jim to nejde“.
Na 2. stupni ZŠ se rozsah opět zvětšuje až na g-f2 (i g2), nebo přinejmenším má ten potenciál, u většiny dětí se totiž jen nechtěně prohlubuje, tentokrát spíše kvůli postoji teenagerů – chtějí být „za tvrďáka“. (V této době následkem všeho výše uvedeného již můžeme slyšet i velké hlasové deformace.) Pokud někdo dokáže svůj přirozený hlas v celém rozsahu používat, je v běžné třídě spíše vyjímkou. Přichází mutace děvčat i chlapců a pak už je hlas „hotový“ – je dozrálý, hlasivky dorostly do své konečné délky.
Pokud již v mateřské školce učitelka dítěti řekne „nezpívej, bručíš“ nebo „kazíš nám to“, dítě si celý život nese handicap, protože se bojí experimentovat s vlastním hlasem a volně ho používat, což zapříčiní jeho strnulost a obrovský psychický blok vůči vlastnímu zpěvu, a to častokrát až do smrti. Pokud člověk nepochopí, že to může změnit, což samozřejmě může...
Citerka, která dítěti umožňuje hrát a zpívat samostatně a v poloze pro ně přirozené, je vynikajícím nástrojem pomáhajícím předcházet deformitám dětského hlasu, o jejichž vzniku a vývoji jsem se zmiňovala výše. Je také vhodným doplňkem Orffova instrumentáře, který bývá hojně používán v mateřských školách, a usnadňuje učitelkám práci s dětským hlasem v jeho přirozené poloze.
V našem hudebním prostředí citerka navazuje na českou tradici hry na citeru. Rozvíjí hudební sluch a intonaci už v nejranějším období dětského věku. Je vhodná a vyzkoušená také pro děti rodičů bez „hudebního sluchu“.
Naše citerka se vyrábí v Bělorusku, má prohlášení o shodě a je certifikována jako hračka. Splňuje tak nejen nároky kladené na hudební nástroje, ale také přísnější pravidla pro výrobky určené dětem.
Vzhledem k politické situaci a sankcím uvaleným na Bělorusko je sice momentálně dovoz citerek zastaven, ale máme ještě na skladě zásoby z předválečné doby, které stále můžeme nabídnout. Ani my nechceme podporovat agresi vůči Ukrajině a jakmile tyto zásoby vyprodáme, jsme připraveni se obrátit na jiného výrobce srovnatelného nástroje, kterého již máme vytipovaného.